Medik obecný

Pamatuju si, když nám kdysi dávno, ještě na nižším stupni osmiletého gymplu, jeden spolužák povídal o sestřence, která studovala medicínu (mimochodem taky v Olomouci). "Když se učila na zkoušku z anatomie, seděla do toho vždycky celý den až do noci. Potom si jednou šla se mnou zahrát pexeso a jak měla úplně nastartovaný mozek, našla všechny dvojice, to bylo neskutečný! Ani nad tím moc nepřemýšlela, jen se na ně podívala a jela!" vykládal nám o přestávce a my jsme jenom koukali. Ti medici, to musí být ale úžasně chytří lidé, říkali jsme si s obdivem.

Toho dne bylo zaseto první semínko zájmu o tato podivuhodná stvoření do mé mladé a tvárné mysli a s notným přičiněním mé zvědavosti začalo růst. Několik let jsem věnovala průzkumu a intenzivním přípravám. Nakonec se mi povedlo nevídané - infiltrovat mezi mediky, osvojit si jejich zvyklosti, pozorovat je v jejich přirozeném prostředí. Po třech semestrech terénního výzkumu mohu konečně poodhalit tajemství těchto tajuplných tvorů.

Homo sapiens medicus, známý též pod označením medik obecný. Poměrně běžný poddruh homo sapiens, díky častému vzájemnému křížení a dobře vyvinutým mimikrám může dojít k záměně těchto dvou příbuzných druhů. Zkušenému pozorovateli však neunikne několik rozdílů.

Typickým jevem pozorovaným u mediků, podobně jako dalších vysokoškoláků (vysokoškoláci jsou řád, do kterého medika obecného spolu s dalšími druhy jako chemik anorganický, lingvista frankofonní nebo student stěhovavý řadíme, pozn. autorky), je sezónní migrace, oproti dalším druhům je ale méně častá. Obvykle medik opouští město, kde studuje, mezi čtvrtkem a pátkem odpoledne, k návratu dochází v neděli večer, v ojedinělých případech až v pondělí ráno. Nezřídka se ale můžeme setkat s adaptací na zvýšené nároky na přežití, kdy medici k přesunu přistupují pouze jednou za dva až čtyři týdny. K tomuto jevu dochází přednostně u mediků s vyšší vzdáleností nutnou k dosažení víkendového hnízdiště (známého též jako "domov" nebo "rodina") a u mediků ve vyšších ročnících. Naopak míru migrace značně zvyšují rizikové faktory, mezi které patří sezónní depky ze zápočtů, nedostatek potravy, absence pračky v místě přechodného bydliště nebo třeba spolubydlící filozofové.

Jak jsem již zmínila, že máte co do činění s medikem vám může napovědět několik rozpoznávacích znaků. Pojďme se podívat na ty hlavní...

• Schopnost usnout kdekoliv se zrovna posadí - evolučně výhodná vlastnost vyvíjející se u silných kusů již během prvních týdnů strávených na fakultě. Tento stav je pro pozorovatele neškodný.
• Zkoumavý pohled, díky kterému máte pocit, že vidí až do vašeho nitra. Pravděpodobně to tak skutečně je a medik se při pohledu na vás snaží vybavit si název svalu, diagnostikuje vám jakoukoliv nemoc o které si právě něco přečetl nebo hodnotí kvalitu vašeho žilního systému. Zpravidla je i pohled záležitostí neškodnou, je však potřeba mít se na pozoru před další možnou interakcí.
• Těžká taška. Kdykoliv a kamkoliv medik jde, je více než pravděpodobné, že s sebou nese minimálně kapesní verzi některé z učebnice. Kolem takového medika si dejte pozor na prudké pohyby, z učební pomůcky se může velice snadno stát prostředek sebeobrany. A ani Memorix není žádná lehká váha...
• Eau de formaldehyd. Tento pro okolí poměrně nepříjemný odér vás většinou upozorní, že jste nastoupili do tramvaje plné mediků v prvním ročníku, kteří právě poprvé nadšeně navštívili pitevnu. Medici samotní si jeho přítomnost neuvědomují, často jsou na ni upozorněni až znechucenými pohledy a nápadně vysokým počtem lidí přestupujících do sousedního vagonu, někdy až sousedy, kteří s nimi odmítnou nastoupit do výtahu. 
• Podivný jazyk. Ano, medici si mezi sebou vyvinuli zvláštní formu komunikace, ne nepodobnou jiným lidoopům. Pro běžného člověka zní mnohdy nesrozumitelně, s trochou cviku se od sebe dají odlišit jednotlivá jazykolamům podobná slova. Srozumitelná část se často zabývá něčím nechutným nebo přinejmenším odpudivým, co ale mediky z nějakého důvodu plní nadšením - jedná se taky o hlavní rozlišovací znamení proti poměrně hojnému rodu lingvistů.

Častým předmětem dohadů mezi laickou veřejností je také otázka, jak medici tráví čas. Průměrně stráví medik na přednáškách a cvičeních něco kolem poloviny dne, potom jde domů a učí se, nakonec jde spát. Mezi těmito aktivitami se ale dá najít i pár plonkových hodin, se kterými dokáže šikovný medik divy. Medici tak sportují, mnohdy dokonce na vysoké úrovni, čtou i jiné knihy než učebnice, chodí na brigády, zajímají se o umění, chodí do kina, jezdí na koncerty, vyjíždí na víkendy do přírody, vídají se s přáteli, dobrovolničí - a co víc, byl zaznamenán také zvýšený počet mediků s fungujícím a spokojeným vztahem. Občas na úkor spánku, občas na úkor prospěchového stipendia co že to vlastně je?, zato s obrovským přínosem mentálnímu zdraví. A občas - někdy častěji než jindy - taky s tím, že nezbývá než tohle všechno chvíli oželet, sednou na zadek a makat.

Bohatá škála volnočasových aktivit se projevila také na postavení ve společnosti. Medici v dnešní době již nežijí izolovaně a zvládají se poměrně kvalitně asimilovat mezi ostatní lidi. Možná tedy i vy máte jednoho doma. 

Jak se o takového medika nejlépe postarat? I když se to možná nezdá, medik je vlastně tvor v zásadě nenáročný. Stačí mu konvička čaje nebo kávy, něco dobrého k jídlu - obzvlášť nutno o zkouškovém, kdy je dobré vybavit se čokoládou nebo jiným preferovaným pamlskem do zásoby pro případ náhlé krize, vlídné slovo, pohlazení, jednou za čas vyvenčit. 

Naopak některým věcem se důrazně doporučuji v kontaktu s medikem vyhnout. Nejrizikovější je zpravidla otázka "Už to umíš všechno?" před zkouškou a následně po ní "To zní jednoduše...." "Tos nevěděl? To bylo přece tam...." nebo "A nechceš si to jít zkusit napsat ještě jednou, aby sis tu známku zlepšil?", pozor ale i na další, v závislosti na míře lability vašeho medika. Zde se v případě přešlapu opět může uplatnit MPZ - mňamka poslední záchrany.

Přes všechnu práci a sílu danou do průzkumu je stále mnoho věcí, které o medicích a jejich zvyklostech nevíme. Pomalu se ale daří odhalovat závoj tajemství a bořit bariéry vystavěné z mýtů oddělující je od ostatních. A kdoví, třeba nakonec dojdeme i k závěru, že medici jsou přece jen docela obyčejní lidé...



Je to opravdu tak těžké, jak se říká? Kolik se tak průměrně denně učíš? Dá se to zvládnout? Mají medici také život, nebo se jen učí? Variace na tyto otázky patří mezi ty nejčastější, na které se ptají nejen nemedici, ale především pak středoškoláci, kteří o medicíně uvažují. Vysoká škola sama o sobě je pro mladší něco nepředstavitelného, asi všichni jsme zažili učitele, kteří nám na střední hrozili, že na vysoké už nás nikdo za ručičku vodit nebude a ve všem budeme sami, případně starší kamarády, kteří už v říjnu zkušeně mluví o tajemných věcech jako "kolokvium" nebo "sylabus" a vy si nejste jistí, jestli jde o druhy pizzy nebo nadávky. Pomocnou ruku nabízí veletrhy vysokých škol, kde si se studenty můžete popovídat osobně, v době internetu taky nejrůznější skupiny, fóra, sociální sítě. A od této chvíle možná i tento článek.