Postanatomické blues

Aloha, mí nejmilejší - nebo aspoň ti z vás, kteří si mně i po dvouměsíční odmlce pamatují. Nebo sledují můj instagram - ono sdílet jednou za čas fotku je přece jen snazší než se dokopat k napsání smysluplného článku. Červen a strašák v podobě zkouškového je nenávratně pryč - aspoň pro tento rok - a možná je konečně načase ohlédnout se za ním a udělat takovou malou rekapitulaci. Tak jdeme na to!

Co si budem, anatomie dokáže vysát štěstí a sílu žít dokonale

Proč mi trvalo tak dlouho napsat tenhle článek pochopí asi každý, kdo někdy prošel náročným zkouškovým (a bude hůř...). Nejdřív se pořád učíte. Potom jste vyčerpaní. A nakonec přijde euforie. Euforie tak úžasná, že máte chuť křičet do světa, že už jste přece z jedné šestiny doktor!!! Euforie, při které si váš kamarád z Katedry sociologie klepe na čelo, že co to tak hrotíte, je to jen prvák, easy, ne?

Ale to předbíhám. Před tím skvělým pocitem, že máte všechny zkoušky úspěšně za sebou, totiž předchází - ano, hádáte dobře - samotné zkoušky. Yay. Fakt, že i po měsíci mi přejede mráz po zádech a paranoidně koukám do kalendáře jen tohle slovo slyším asi mluví za všechno. Pojďme se podívat na to, jaké zkoušky vás, kteří se v budoucnu rozhodnete studovat u nás v Olomouci na Lékařské fakultě, čekají v letním zkouškovém v prváku.

Latina - pokud jste ji neabsolvovali v zimním semestru, pak vás čeká právě v letním. Není ale třeba se ničeho bát, oproti zbylým zkouškám jde o záležitost poměrně příjemnou. Pokud v hodinách nespíte (což jde jen těžko při náhodném vyvolávání od paní magistry) a úkoly si píšete dřív než půl hodiny před seminářem kdy už je to spíš kolektivní práce tak se vesměs není čeho bát. Test vychází z toho, co se dělá v seminářích, chytáky žádné, ústní zkouška je velice příjemná.
Náročnost přípravy - 2 dny
Na co se zaměřit - číslovky, poznámky z hodin, materiály k procvičování na webu



Biofyzika - pod tímhle předmětem se ukrývají dvě podzkoušky (kromě již dříve zmiňovaného testu ze Statistiky). Nejprve musíte absolvovat praktickou zkoušku. Praxe je ale opravdu jen v názvu. V podstatě jde o to, že si jako otázku vytáhnete jeden z úkolů, na kterých jste během obou semestrů dělali v praktických cvičeních a popovídáte o něm. Jaký přístroj jsme použili, co jsme naměřili, v jakých jednotkách, co z toho vyčteme, co je norma....



 Po téhle generálce vás totiž stejně čeká zkouška teoretická, ve které se dostanete od biofyzikálních vlastností jednotlivých částí lidského těla až po princip různých robrazovacích metod. Biofyziky jsem se bála hodně, nakonec to ale taky nebylo zdaleka tak hrozné.  Trochu nevýhodu vidím ve studijních materiálech - otázky, které kolují po starších už nejsou aktuální, tak pozor na to! To platí jak pro praktickou, tak pro teoretickou. Když se z nich budete učit, asi nic nezkazíte, ale naložíte si něco navíc a některé jsou myslím nově přidané. Já jsem to řešila tak, že jsem si otázky vypracovala sama, někteří mí spolužáci vzali ty staré, proškrtali je a dopsali si, co potřebovali.
Náročnost přípravy - praktická 3 dny, teoretická asi týden
Na co si dát pozor - ani v těch vypracovaných otázkách není všechno, určitě nepodceňte materiály na courseware. Dávají tam přímo kapitoly z učebnice, které po vás chtějí (takže ji nemusíte kupovat a číst celou, win win), zároveň třeba teorie slyšení tam jsou hezky a jednoduše a nemusíte se učit ty složitosti co najdete na internetu (a každou úlevu oceníte, věřte mi). A ještě jedna věc, pro někoho možná jasná, já byla překvapená u své zkoušky - taháte si kombinaci dvou otázek  - každá je z jedné poloviny seznamu.

Biologie - jedna z těch snazších, co se týče obsahu, ale problematických, co se týče zdrojů, odkud čerpat. Jaké máte možnosti - můžete se učit z prezentací z přednášek. Můžete procházet staré testy. Oboje je super. Vzpomeňte si na to, až vám budou nabízet Základy buněčné biologie od Albertse. Znám jediného člověka, který četl těch prvních nevímkolik stran, co nám doporučovali. Prý je to pěkné jako něco navíc, pokud vás to téma zajímá a máte nějak moc volného času před touhle zkouškou. Na zkoušku stačí, co jsem zmínila výše. Celé to probíhá jako test na počítačích. Část otázek je testová - hned po ukončení vám ukáže procenta, takže pokud jste nad danou hranicí, jste v klidu. Známku pak dotváří body z otázek vypisovacích, které to dost slušně zvednou, takže i kdyby vám testové o kousek utekly, není třeba se hned hroutit a máte slušnou šanci, že pokud jste aspoň na některé znali odpověď, máte zkoušku v kapse. Pokud si projedete výše zmíněné zdroje, neměl by být větší problém touhle zkouškou projít.

Náročnost přípravy - 3 dny (to berte jako minimum v yolomódu, normální lidi si na to dají aspoň týden prosimvás)
Na co se zaměřit - retroviry, onkogeny, sodno-draselná pumpa a podstata různých geneticky vázaných onemocnění jsou častá a oblíbená témata

Anatomie - ha, vsadím se, že na tu jste celou dobu čekali, co? Anatomie nás všechny děsila bezesporu nejvíc. A některé mé kolegy a kamarády stále děsí. Zkoušku z tohoto předmětu oplétá spousta fámů, starší studenti nás děsili na každém kroku, vyučující nebyli o moc lepší. Jak to teda ve skutečnosti je?
Pravda je, že je to těžká zkouška. Je to taky šílený nápor na nervy, takže ve výsledku máte dojem, že proč se vlastně snažíte, stejně nemáte šanci. Důležité je uvědomit si jednu věc - jak moc o štěstí tohle zrovna je. Nesedne vám test? Ahoj příště. Vytáhneš si otázku, která ti nesedne a jdeš ke zkoušejícímu, kterému se zrovna jako na potvoru hrozně líbí? Zkouška je od slova zkusit, nashledanou. A teď to nejdůležitější - znamená snad tohle všechno, že jsi tomu nevěnoval spoustu času a že nic neumíš? Ne, ne, ne, v žádném případě. Těch devět měsíců je hrozně krátká doba na to, aby byl nebohý medik schopný absorbovat tolik informací, ještě k tomu když anatomie není jediný předmět, který se musí učit. Kdybych se měla řídit podle toho, jak připravená se cítím, nejdu na tu zkoušku nikdy. Neznám nikoho, kdo by tam šel s tím, že si může vytáhnout jakoukoliv otázku a bude v pohodě. Nejrozšířenější strategie? "Naučím se ke každému aspoň něco a budu doufat, že když si to vytáhnu tak to bude stačit". A s tím jsem tam šla i já. Odcházela jsem o několik hodin později a brečela jsem radostí. A jsem si jistá, že kromě toho, že jsem se učila, jsem měla určitě taky svůj díl štěstí.

Náročnost přípravy - průběžně celé dva semestry, intenzivně 3 týdny před zkouškou
Na co se zaměřit - i když jsem se podle otázek přímo neučila, je dobré si je projet, některé otázky v Čihákovi zpracované nenajdete nebo musíte číst hodně mezi řádky - nebo vás jednoduše udiví, že je to samostatná otázka a jinak byste tomu tolik pozornosti nevěnovali. Z těchto perliček bych mohla vypíchnout třeba zubní známky (stručně a jasně u jenommedik) nebo interoreflexní dráhy, velké společné wtf našeho ročníku. (kdo by měl zájem o materiály, které jsem k tomu našla, ke stažení zde - via Anatomie pro stomatology prof. MUDr. Zrzavého). Další kámen úrazu jsou silná a slabá místa lebky a pilíře. Kdyby někdo chtěl materiál na tohle, ozvěte se, můžu vám poslat svoje nákresy.


Angličtina - tu už zmiňuji spíš tak pod čarou, protože i když teoreticky končí tenhle předmět teď, ke zkoušce se můžete zapsat kdykoliv od letního zkouškového v prváku až po konec třetího ročníku. Zapisujete se na písemný test, ten má dvě části - obecná angličtina mi přišla dost snadná, tak možná maturitní úroveň. Druhá část je odborná angličtina, na tu je určitě třeba projít si glossáře a možná i některé pracovní listy. Další možnost je koukat celé odpoledne na Grey's Anatomy a prohlásit to za chytání slovní zásoby. 
V odborné části najdete věci jako nepravidelná množná čísla, přímo překlad slovíček v obou směrech nebo doplňování do krátkého textu. Všechno se točí kolem slovní zásoby z glossářů. Když některou částí neprojdete, je fajn, že stačí zopakovat jen tu jednu a nemusíte psát znovu celý test. Když máte splněno, vyberete si zkoušejícího, který je vašemu srdci blízký, napíšete mail a domluvíte se na termínu ústní. Tomuto zkoušejícímu potom nejméně den předem dodáte 15-20 stran libovolného odborného textu (nemusí jít o jeden článek - jak jsme zjistila potom, co jsem jeden odpovídající po několika zoufalých hodinách našla), celá ústní zkouška se pak točí kolem něj, což značně usnadňuje přípravu.
Náročnost přípravy - během dvou dnů dvakrát prolistované glossáře na písemnou, na ústní přečtení a přeložení vybraného textu za jedno odpoledne
Doporučení- při hledání textu se nebojte zabrousit do e-zdrojů (máme na ně tolik letáčků a propagace všude a tak málo lidí to napadne...). Mnohé archivy se tváří jako placené, ve skutečnosti se k nim ale můžete přihlásit přes účet univerzity a najednou se dostanete k celé hromadě článků a učebnic, pro vás zcela zdarma. A to se vyplatí!

Když jsem tak hezky vyjmenovala všechny zkoušky, co vás některé třeba v budoucnu čekají (nebo abyste se mohli bavit naším trápením, vyberte si), nabízí se otázka, kterou jsem během dubna a května slyšela tolikrát, že už z ní mám vyrážku. "A jak si ty zkoušky mám poskládat? Co bys mi doporučil? Jak jsi to měl ty?" Jasně, nikdo jsme pořádně nevěděli, do čeho jdeme a těžko můžete vědět, jestli váš časový plán bude fungovat, pokud do něj jdete bez informací. Na druhou stranu je ale nutné počítat s tím, že každý to má jinak. Každý má radši jiné tempo, chce mít dříve za sebou jiné předměty. To, co loni vaší kamarádce vyhovovalo nemusí být nutně to nejlepší i pro vás. Určitě je fajn zjistit, jak dlouho tak cca trvá naučit se na kterou zkoušku - a potom si sednout, podívat se na termíny, které jednotlivé ústavy vypsaly a zkusit si to poskládat tak, aby vám to sedlo. A případně mít záložní plán. Já když jsem někomu řekla, jak jsem si to zkouškové poskládala tak si mysleli, že jsem se zbláznila. A myslela jsem si to potom vlastně i já. Ale znám se, vím, jak mi co sedí. A i když se mohlo tolik věcí pokazit, nakonec jsem byla neskutečně ráda, že jsem nepodlehla a nic neposouvala. Že jsem věřila svému úsudku z doby, kdy to všechno ještě nebylo tak nechutně blízko.

Pomalu se blížím k závěru dnešního povídání - a do něj patří ještě jedna velká věc, totiž gratulace všem, kteří se od září stanou našimi kolegy a kolegyněmi. Rádi vás všechny uvidíme mezi zdmi našeho ústavu dokud nám nezačnete zabírat místo ve studovně a pokud to bude v našich silách tak i podpoříme v nelehkých začátcích (však ty své máme stále moc dobře v paměti). A pokud snad náhodou stále váháte, jestli jet nebo nejet na konci léta na adapťák - jeďte. Pomůže vám to do začátku. A navíc to bude epický a věřte mi, že na to budete ještě dlouho vzpomínat.

Chápejte, téma Harry Potter, tam musíte být!

Když se teď ohlížím zpátky na celý poslední rok, připadá mi, že to uteklo hrozně rychle. A současně je to hrozně dlouhá doba. Hrozně moc se toho změnilo, hrozně moc úžasných lidí, se kterými můžu slavit každý úspěch a nadávat na každý neúspěch vstoupilo do mého života, přerovnala jsem si priority, splnila si hned několik snů, vytyčila ještě víc nových. Říkali, že vysoká je nejlepší období života - a když se ohlédnu zpátky, zatím to tak opravdu vypadá. Jen je potřeba se toho nebát, naučit se v tom chodit. A já doufám, že v druháku, když už to nebude všechno tak nové, to bude ještě lepší. Víc aktivit, víc projektů, víc času na přátele, víc všeho. Taky učení. Růžové brýle jsem si zatím nepořídila, nedělám si iluze, biochemie a histologie budou pokračování anatomického pekla, v případě biochemie to bude snad ještě horší. A pohled na statistiku druháků letos mě taky dvakát neuklidňuje. Ale víte co? I když si prázdniny užívám naplno a sotva jsem chvíli doma, musím přiznat, že se na to září už svým způsobem těším :-) Protože co přijde, to přijde. A je na nás, abychom se s tím poprali. A to si pište, že se prát budeme.

Zatím užívejte léta, jak to jde, a pokud vás snad nějaké zkoušky stále čekají, držím pěsti.


Vaše do druháku plnou rychlostí mířící Plačící