S histologií a biochemií nejsou žerty aneb něco málo o třetím semestru

Dlouho trvalo čekání na Godota a téměř stejně dlouho trvalo taky čekání na další článek. Je tu však jeden zásadní rozdíl. Na rozdíl od zmíněného Godota, článek ale skutečně přišel, nevzdala jsem to, neopustila blogerské řady, aspoň zatím. Jen se toho sešlo vážně hodně.

Je toho hodně - věta, která shrnuje celý semestr nejspíš lépe, než byste věřili. Tři ne zrovna jednoduché a časově náročné předměty s průběžnými testy, dvě poměrně zákeřné zkoušky jako třešinka na dortu. Každý týden se opakující nekonečný kolotoč základní výkony - biochemie - histologie. Pořád a pořád a pořád, až do zbláznění - občas doslova. Každý týden nová výzva.

Základní výkony ve zdravotnictví - předmět, který nás všechny dokázal pořádně podusit. Kvanta a kvanta informací, v podstatě to, co se na zdravce učí čtyři roky, vměstnané do jediného semestru, do pouhých třinácti týdnů, kdy v prvním týdnu se naučíte, jak si správně umývat ruce a nasadit rukavice, postupně procházíte další a další výkony přes vyšetření krve a zacévkování močového měchýře a nakonec skončíte u nemocniční stravy. Tento rok se ještě učí tak, že něco málo přes půl ročníku má ZVZ v zimním semestru, zbytek v letním. Od příštího roku se v tomto směru snad plánuje změna, která by znamenala ZVZ jednou za dva týdny v průběhu celého roku - rozložit si to učivo na delší dobu by bylo mnohem lepší, věřte mi!
Vztah k ZVZ se nedá popsat jinak než jako "love-hate relationship". Na jednu stranu nás všechny nadchlo odebírání krve a všechno to ostatní píchání (pokud někdy dostanete možnost nasadit si na píchání injekcí umělý zadek, jděte do toho, doporučují tři medičky ze tří!) a zavádění hadiček do míst, odkud by je každý normální člověk nejradši vytáhl, na druhou stranu.... teorie, teorie a ještě víc teorie.
Co vám tedy těch třináct týdnů vezme a dá? Vezme vám minimálně několik hodin spánku a kýbl nervů. Dá vám zcela nový pohled na svět - při návštěvě svého lékaře kvůli odběrům krve se musíte kousat do rtu, abyste sestřičku neupozornili, že to škrtidlo už mělo být pryč, v šuplíku se vám začínají hromadit jehly, ampulky a další pomůcky, díky kterým by vás vaši prarodiče bez váhání mohli považovat za člena drogového kartelu a při rozhovoru s lidmi se od jisté chvíle nekoukáte do očí, nýbrž na žíly a přemýšlíte, jak hezky by šly nebo nešly trefit. Varování: "Jé, ty máš ale hezké žíly!" funguje jako kompliment jen na mediky. Ostatní si budou myslet, že jste se zbláznili. Ozkoušeno za vás.

Nasazování rukavic když jste vybraní na předvedení úkolu celé vaší skupině v ZVZ

Se zakončením ZVZ je to trochu komplikovanější. Pro zimní semestr nám stačilo mít odchozeno a napsané všechny tři testy. To hlavní, kolokvium, nás ale čeká až na konci semestru letního, tentokrát už nejen z teorie, ale i z praktického provedení jednotlivých úkonů, a to po čtyřech opakovacích seminářích s názvem ZVZ 2. A potom už hurá na letní praxi!
Jak jsem zmiňovala, mladších ročníků se už nejspíš volba ZVZ na letní nebo zimní semestr týkat nebude, kdyby ale náhodou ještě přece jen ano, tak... podle čeho si vybrat?
Nevýhody ZVZ v zimě - Spolu s biochemií je to docela nářez - tyhle dva předměty se musíte učit opravdu na každý týden, k tomu občas něco navíc. A taky (zatím jen předpokládaná nevýhoda) do kolokvia v letním semestru toho hromadu pozapomínáte a nemáte to tolik v hlavě.
Výhody ZVZ v zimě -  máte to za sebou! Volnější letní semestr! Jupí! A mimo to se k vám dostanou dřív informace o výběru praxe - to je výhoda spíš relativní, ale přece jen nezanedbatelná.

Biochemie - pro mě osobně výzva největší. Chemie nebyla láska na gymplu, kdy mi díky hodně slabým prvním rokům utekly základy, nemilovala jsem ji v prváku.... a zimní semestr druháku jsem jela vyloženě na přežití. Každý týden testík a protokol, vlastně jako v prváku, až na to, že vůbec ne jako v prváku. Zatímto v prvním semestru biochemie byly protokoly na dvě tři stránky hotové za pět minut a na test stačilo přečíst si pár stránek ve skriptech a dokonce i já jsem byla v klidu, druhý semestr se rozhodl, že nám to pořádně vynahradí. A zatímco jako prváčky nás před anatomií šetřili, teď se do nás opřeli pořádně. Kompletní metabolismus lipidů za týden? Easy. Protokol na devět stran, u kterého strávíš tři hodiny a stejně netušíš, kde půlku informací najít? Pohoda. No dobře, tohle byly extrémy, nemůžu ale říct, že by zbytek byl výrazně lehčí. Naštěstí ale brzy zjistíte, že na to, abyste nemuseli psát zápočtový test, vám stačí dohromady 70% ze všech testů - a i když to není úplně málo, můžete si s takovou hranicí dovolit jeden nebo dva výpadky.
Samotná cvičení z biochemie potom byla docela komická. Hlavně jejich výsledky. "Vyšlo nám to patologicky, dvojnásob referenčních hodnot...." "Ale podle paní laborantky to má vyjít v normě. Ještě jednou!" A že to vyšlo stejně blbě všem? Nevadí, prostě všichni měříte stejně špatně, znova! Na druhou stranu jsme potom pochopili, proč máme na cvika v rozvrhu tři hodiny, když by se většina úkolů dala stihnout v kratším čase.

Schválně by mě zajímalo, jestli se tomuhle někdo zasměje aspoň způlky tak jako my, když jsme ELISA dělali. Nebo jsme jen my tak divní?

Co se týče zakončení předmětu, je to pestré. Jak jsem už zmiňovala, na zápočet potřebujete procenta za průběžné testy, docházku.... a prezentaci. Prezentace se dělá ve trojičkách na vybrané téma. Největší nepříjemnost je v tom, že až do poslední chvíle nevíte, kdo bude ten nešťastník, který si vytáhne krátkou sirku a bude muset prezentovat. Ve výsledku to ale není nijak hrozné. To se ti to vykládá, co, když ses vyhla kulce a prezentoval někdo jiný...  Kromě toho všeho pak musíte podobně jako v letním semestru projít praktickou zkouškou. Ono to zní hrozně děsivě - a taky jsem z toho měla dost nervy - ale ve výsledku není o moc těžší než v letním semestru, jediný rozdíl je, že krom vylosovaného laboratorního úkolu všichni uděláte ještě jeden příklad s výpočty, rozbor a vyhodnocení látek ve vzorku moči a vyhodnocení grafu acidobazické rovnováhy. Nic náročného, jediný háček můžou být právě špatně naměřené hodnoty, na ty jste ale po celém semestru zvyklí a tak vás ani opakování úkolu nerozhodí!

Zkouška, to už je jinačí psycho. Hodně jsem slyšela názory, že biochemie je proti histologii za odměnu a že je mnohem lehčí, a možná to je i pravda, pokud vás biochemie baví a dává vám smysl... ale pro mě to tak nebylo. Můj cíl byl prostý - přežít.
Zkouškový test má tři části. První je kroužkovací, druhá vypisovací na témata napříč celou biochemií, ve třetí doplňujete cyklus a zodpovídáte na otázky přímo k němu. Hranice pro úspěch je 60 bodů (60%), což není kdovíjak vysoko, ale i tak není mnohdy úplně snadné na ni dosáhnout. Hodně záleží - jako vždycky a všude - na štěstí na otázky.
Velký problém pro mě osobně byly studijní materiály. Ještě se mi nestalo, že bych jich někdy měla hodně a málo současně, všechno je ale jednou poprvé. Když totiž nahlédnete do doporučené literatury, zjistíte, že se v ní nachází jedenáct knížek označených jako "základní". Ano. Jedenáct. Rozumějte, jako průměrný student jste rádi, když projdete jednu, když jste fakt hustí tak možná dvě. Ale jedenáct je nereálný i kdybyste čirou náhodou vážně chtěli a snažili se. Nehledě na to, že půlka jejich obsahu je vám ke zkoušce k ničemu. Když se pak zeptáte nějakého vyučujícího na radu, každý vám doporučí jinou. A ještě nejlíp na každou kapitolu si sehnat jednu. "Obrázky jsou hezky v tomto, tady je to stručně, tuhle pokud to chcete čtivě, ale anglicky...." Jako zastánci jednoduchých řešení mi bylo hned jasné, že tohle je cesta do pekel. Další - a staršími spolužáky hojně doporučovaná - varianta je potom učit se z prezentací na přednášky. To už má k elegantnímu řešení blízko - dokud si ty prezentace neotevřete. Některé jsou krásné. Jiné se na učení použít nedají.
Nakonec mohu doporučit řešení, které se osvědčilo mně - kombinace prezentací z přednášek a ze cvičení a Barevného atlasu biochemie. Je toho v něm opravdu hodně, zdaleka ne vše je na tu zkoušku potřeba, na druhou stranu ze všech knížek, které jsem otevřela (Harperova biochemie, Ledviny a Matouš), tahle odpovídala asi nejvíc. A jak dlouho se učit? Optimální je nechat si na ni aspoň dva týdny. Pro milovníky adrenalinu méně, pro pečlivé déle.

No a teď už do třetice všeho dobrého - histologie a embryologie. Během semestru je o něco jednodušší než předchozí dva předměty, o kterých jsem psala, hlavně proto, že se z ní nepíše test ani se nezkouší každý týden, ale jen několikrát za semestr. O to větší legrace potom je, když se tenhle test trefí do stejného týdne jako test ze ZVZ i fyziologie... Po letním semestru jsme si v září jenom oprášili schopnost současně psát, prohlížet preparáty, ukládat obrázky a koukat na projektor a s tím jsme vystačili až do prosince. Průběžné testy nebyly těžké, na rozdíl od zápočtových se v nich vyskytovala i nějaká teorie a embryologie, bylo to ale naprosté minimum a většina byly stále otázky na preparáty z hodin.

V histologii si přijdou na své i kreativní duše

Legrace začala, když se na konci listopadu objevila hrozba praktické zkoušky. "Už prohlížíte preparáty? Měli byste, bude plno!" apelovala na nás paní doktorka. Věc se má totiž tak - v ročníku je nás nějakých 180. Mikroskopů je možná 15. Sad s preparáty devět, z nichž ne všechny jsou kompletní. Taky vám ta matematika nějak nevychází, co? Studenti s fotografickou pamětí si mnou ruce, problikají osmdesát sklíček za dvě hodiny a vysmátě odchází, ostatní pláčí, bouchají hlavou do stolu vedle mikroskopu, v jehož objektivu je víc vad než samotného preparátu a snaží se zjistit rozdíl mezi slinnými žlázami podjazykovou a podčelistní. Marně. Jak moc byly pravdivé zvěsti o pořadnících a bitkách o mikroskopy, to nevím. Jakmile někdo nadnesl myšlenku, že z půlení mediků půjde rovnou před ústav histologie, aby měl jistotu, že se na něj dostane, byl to pro mě signál, že už jsem viděla preparátů dost a moudře jsem vyklidila pozice.
Samotná praktická pak vypadá tak, že si vylosujete tři čísla a dostanete sklíčka (bohužel to nefunguje tak, že by byla očíslovaná stejně jako v těch sadách, i to nás napadlo), posadíte se k mikroskopu a máte chvilku, abyste si je prohlédli a poznali, o co jde. Zkoušející potom chtějí slyšet většinou jednak co je to za preparát a taky podle čeho jste to poznali. Žádné zákeřné otázky na teorii, stačí co se projelo na cvičeních.

Histologie je prostě láska, ať chcete nebo ne

Když máte splněnou praktickou, napsané průběžné testy i zápočtový test, nezbývá než se učit na zkoušku. Ta je na prvním pokusu ve formě písemného testu - 75 minut na dvě vypisovací otázky po pěti bodech, jedna ze speciální histologie a druhá z embryologie, a blíže neurčený počet kroužkovacích otázek, které dohromady dají sto bodů a jsou buď jedno nebo vícevýběrové (ty jsou označené, aspoň že tak! A taky jsou za dva body, proto se počet otázek liší podle poměru těchto dvou typů otázek). Otázky jdou od těch opravdu jednoduchých po takové, kde z pěti možností rozumíte jedinému slovu a to víte, že to není.
O tom testu koluje spousta zvěstí. Jak je nenapsatelný, napíše ho jeden z deseti, psycho, nemá ani cenu se na něj učit, protože stejně půjdeme všichni na ústní... a to je hrozně špatně. Rozumějte, ten test opravdu je těžký, nemá cenu říkat opak. Ale to je přece i test u zkoušky z anatomie, to je i biochemie. A taky je předem nevzdáváme. Jsem si jistá, že nezanedbatelná část lidí ten test nenapsala právě proto, že nevěřila, že ho napíše. Psychika v tomhle směru dělá hrozně moc. A jak to tedy bylo doopravdy? Úspěšnost testu v našem ročníku v tuto chvíli kolísá kolem padesáti procent. To je víc než jeden z deseti, ne? Shrnula bych to asi tak - histologie je zkouška jako každá jiná. Je to těžký předmět, kde je těch informací hodně a ne každému to sedne, ne každý má štěstí na otázky, dobrý den, určitě všichni znáte všechny ty faktory, které mají na naše výsledky větší vliv, než by se nám líbilo. Ale hlavní je zachovat si aspoň v rámci možností chladnou hlavu. Protože bát se předem nafouklé bubliny ještě nikdy nikomu nepomohlo.
Závěrečné doporučení ohledně přípravy na zkoušku - skripta jsou fajn výchozí bod, ale Lüllmann-Rauch a Langman jsou tady podle mého názoru nutnost. Ne všechno z nich, ale aspoň ten základ. Časově je to podobné jako biochemie. Dva týdny na projití i zopakování a průběžně se modlit za hezké otázky.

Jak jste možná pochopili z celého tohoto shrnutí největších nástrah zimního semestru, já ho mám v tuto chvíli úspěšně za sebou. Nevím, jak se mi to povedlo, pořád tomu tak úplně nevěřím. První dva dny volna jsem v podstatě prospala, pořád ještě nejsem úplně ve své kůži. Pomalu se zase učím, jak se odpočívá - a vlastně to vůbec není špatná věc. Slovy jednoho moudrého člověka - "Běžte taky někdy zkusit ten spánek, je to levná, nenáročná volnočasová aktivita a ještě si u toho odpočinete!" 

Tohle všechno byly důvody, proč se na tomto blogu několik měsíců neobjevilo ani písmenko. Oficiální důvody. Ten další, neméně důležitý, je mnohem prostší. Vyhoření. Slabé, ale přece. Snad mi prominete ten melodramatický nádech následujících řádků, ale... Mám v poslední době pocit, že lidé zlenivěli. Čím jednodušší a stručnější sdělení, tím úspěšnější. Jednoduchá rovnice, kvůli které mám pocit, že mizí obsah většiny blogů, které jsem dřív ráda četla, a nahrazuje ho kvantita a strohost instagramu - poptávka omezuje nabídku tím, že demotivuje lidi dávat do toho víc. Protože prokliknout se ven z aplikace, dostat se až na web, je moc nepohodlné. Psát dlouhé články, když můžu namluvit video, je moc nepohodlné. Zatím v tom ale díky odezvám vidím smysl natolik, že se i s těmi pár lidmi, o kterých vím, že tohle čtou (a díky za vás ♥) pouštím do dalšího a dalšího boje se slovy. A taky mi je líto nechat blog umřít, po tom všem, v čem byli starší spolužáci oporou mně, jak mě čtení motivovalo při samotné cestě na medicínu, jak mi pomohli zorientovat se při náročném startu. Protože i nadále věřím v kouzlo psaného slova. A protože zatím ještě mám o čem mluvit. Aspoň občas.

Pro tuto chvíli jsem tedy zpátky. Unavená, sociálně polomrtvá, ale vděčná. Vděčná za to, že mám tento semestr za sebou, protože ne každý má to štěstí. A pevně držím pěsti všem ostatním, aby to zvládli co nejdřív taky. A abyste si všichni povinně našli nějaký ten čas na sebe a na odpočinek.
Mějte se krásně, nebuďte v tomhle mrazu moc nemocní (napsala po záchvatu kašle) a nepropadejte panice.

Obrázek čistě ilustrativní, jakákoliv podoba ke konkrétním fyzickým osobám je čistě náhodná